Sedm křížů

Nedaleko Jeleního vrchu na východní části Pačkovského hvozdu stojí již po staletí v lesní půdě zvláštní kamenný památník, který je v okolí všeobecně známý pod názvem Sedm křížů.
Šedé kamenné torzo kříže je necelý metr vysoké a nese dodnes stopy kamenické práce, která z něho v minulosti vyrobila kamenný kříž. Vítr a počasí však otupily a zaoblily jeho původně ostré hrany. Bylo by zbytečné pátrat po ostatních šesti křížích. Pozorné oko a trocha představivosti odhalí v okolí náznaky obranného valu a příkopů, ale kříž je tu jen jediný a to ještě neúplný a poškozený.

Zaposlouchejme se do šumění lesa, který nám vypráví příběh z dávné minulosti:
Krutá byla bitva v Komáří dolince, která pro švédské vojsko skončila porážkou. Jen nemnoha se po skončení bitvy podařilo utéci do blízkých hlubokých lesů, aby si zde zachránili alespoň svůj život.

Útěk se zdařil i sedmi švédským šlechticům, kteří byli veliteli švédského vojska. Po krvavé prohrané řeži se dostali do beznadějné situace a hrozil jim ponižující život v zajetí. To jim připadalo tak strašné, že se raději rozhodli dobrovolně odejít z tohoto světa. Po tajné poradě poslali zbytek svých vojáků zpět na bojiště, aby tam pohřbili své padlé spolubojovníky. Za měsíčního svitu tam snesli své mrtvé kamarády na jednu velikou hromadu, kterou následně pokryli hlínou a kamením. Celou noc trvala tato smutná práce. Dodnes ji připomíná vyvýšenina na tomto místě, které okolní lidé říkají "Mohyla mrtvých".

Po odchodu mužstva šlechtici naposled povečeřeli a pak se dohodli, že los rozhodne o tom, který z nich dýkou usmrtí šest ostatních a nakonec sám spáchá sebevraždu. Los rozhodl, že čin provede nejmladší z nich. Tak se i stalo.

Za ranního šera se vrátili vojáci zpět z pohřbu svých druhů na bojišti a spatřili v tábořišti ležet na lesní půdě sedm svých mrtvých velitelů. Pohřbili je na místě a každému postavili u hrobu hrubě opracovaný kamenný kříž.

Po mnoha letech se lidé rozhodli, že kříže umístí na jiná místa a odvezli je k zazdění do zdí kostela do Hoštic, Bílého potoka a Javorníku  vsi. Šest křížů zůstalo na svých nových místech, ale sedmý se vždy v noci vrátil zpět na své původní místo. Mnoho bylo pokusů, ale i z těch nejvzdálenějších míst vždy v noci zmizel a vrátil se pod Jelení vrch, protože to byl kříž z hrobu nejmladšího šlechtice, který připravil o život šest ostatních a pak i sebe.

Lidé od té doby neradi procházeli kolem tohoto místa a raději volili delší cestu. Mnohý cestou kolem zčásti zapadlého kříže zabloudil a hlavně kolem poledne a půlnoci se zde děly divné věci. Bylo slyšet hluk bojujícího vojska, vřískot trumpet a bubnování bubnů a nejeden zde spatřil i strašidelné postavy zemřelých.

Nevěsta nejmladšího šlechtice dlouho čekala na návrat svého milého v dalekém Švédsku. Po velmi dlouhé době se konečně dozvěděla pravdu o smutném konci svého milovaného. V hlubokém žalu a bolesti prosila Boha, aby ji změnil ve zvíře, aby nemusela již déle snášet bol svého srdce. Přání šlechticovy nevěsty se vyplnilo a dívka se změnila ve vlaštovku. Každých sedm let od té doby létá z dalekého chladného Švédska do našeho krásného Slezska, aby navštívila hrob milého. Svým zobáčkem uvolní vždy z kamenného kříže zrníčko, které si odnáší zpět do svého domova. Po odnesení posledního zrnka bude odčiněn jeho hřích a oba se spolu znovu setkají na věčnosti.